konečně

konečně máme sedačku na zapíka ,co se dá polohovat a vyšlo to tak super,že zítra do Prahy už Ondrášek muže v klidu v zapíkovi spinkat.Ráno jedem vláčkem ,to se bude líbit ,protože malík má vláčky moc rád .
ovšem já sem nervní jak pes,konečně po skoro třičtvrtě roce se dostanem k paní PhDr.Krejčířové.
Možná do toho vkládám moc veliké naděje,ale ráda bych,aby jsme konečně veděli ,aspon přibližně co s naším malíkem vlastně je.
tady dávámfotečky v pondělí,kdy malíka zničehonic postili vysoké horečky a stejně tak rychle odezněli:


není mi moc dobře
                                                                               



maluju si rád

video

rekapitulace za tři mesíce

vzdávám 365..na jednu stranu mě to mrzí na druhou ubíjí.Díky 365 jsme překonali prvotní šoky a úskalí,ale taky jsem díky ní byla jako na houpačce.Jednou nahoře na výsluní jak nám to jde a pak zase až dole, z toho jak se nedaří.Takže jí  uzavírám - pokud jí zase budem potřebovat ,otevřu jí,ale nemyslím ,že k tomu dojde.

a ted k rekapitulaci:
Dneska jsem měli za sebou psychyatrické sezení a mužu jen říct:SUPEEER
dostali jsme děsnou velkou pochvalu a paní doktorku jsme málem zabili infarktem.Změna která ted provází našeho malíka je tak viditelná a tak pozitivní,že paní doktorka prostě málem umřela na infarkt(nekecám sama to řekla).
Ondřej nám roste nejsen ve slovech ,kterých už má přes 1200,ale i větama a pozor nočníkem a samaobsluhou.
Sice máme rituály ,které nám hodně pomáhají v cestě kupředu a špatně se jich bude zbavovat,ale zatím už docela díky nim slušně zvládá nočník(čurání) a záchod se schudkama(bobek).
věty z něj padaj jak na běžícím pásu,pořád jsou miminkovského rázu ala :" tátou du en po mnam",ale už se slušně dorzumíme ohledně jídla a jeho potřeb,takže odpadají vztekací stavy.
I když ted se zase vzteká,když chce něco říct a já mu nerozumím,protože ty neběžné věty prostě ještě nezvládáme.Rozumem je malík na urovní 4letého kluka,mluvením na urovni 1,5 až 2 roky a nekde se to doráží.

Myslela sem že nezvládnu ten nápor cvičení,mluvení a opakované snahy,ale povedlo se.Ondřej jde kupředu už nestagnuje,ale vyvíjí se jak řeč tak motorika.

za pár dní nás čeká Praha a pak pavidelné dojíždění do foniatrického centra.Na jednu stranu zase poskočíme ted už za přínosného vedení lékařu kupředu,na druhou se bojím dojíždění.Odešlo nám autíčko a to tak, že natrvalo.Na nove není,takže nás čeká hromdná doprava a kdo má hypeaktivní dítě s postižením, ví jaké to je dílko.No lidi držte palec,protože nervy sem sice už kdesi odložila,ale nějaké semtam zbytky mám.

Ondrášek začal i říkat lidem a zvířátkum u nás doma  jmenem,takže segry už dávno nejsou babí,ale Pata a Tededa(Páťa a Terezka) a pejsek není haf ale Náááá (Nat)a želvy jsou Om a Ofi(Tom a Žofie)
a ted pár foteček:
mám veliké uši

tohle sem postavil

žulení se 

poTededu-malík se mnou plácal dortík:o)