když už si užít

by Linda Martinovská
tak proč ne pořádně
........
takže v pondělí jsme letěli na ORL .... Terka s uchem a malík s nosem a dneska(středa) jsme mazali ráno s malíkem na oční ......
oba mají antibiotikové kapky,Terka do uší a malík do oka.
Nos malíka promazávám framykoinem,ale je to boj ,vubec se mu to nelíbí :o(
navíc má potom s mastičkou v nose se přerušovaně nadýchávát a to nám vubec nejde.Krev teče ,protože nesmrkáme a sliznice se zanáší stroupkama z hlenu a trhá ,nesmíme už ani dávat gelaspon....prostě paráda no

raní probuzení je nehorší ,malíkje protivný a uplakaný ,protože neotevře vubec očičko a vadí mu to

a tak kapeme:




 už je po boji :o)


 ještě promrkat :

po nakapání má očičko krásně čisté a ani není červené a prtý ty kapičky krásně studí.
prostě spokojený,zatímco Terka musí ležet a chvilku počkat až jí kapičky sklouznou do ouška malík už se směje,protože se mu ulevilo
taky jsme museli koupit druhé brýle - trochu větší ,aby mu nešlo ostré světlo k bolavému očičku
 a jak jinak malík v tomhle horku padá a tak má nohy a zadek samou modřinu:




0 komentářů

Odpovědnost vůči všem?

by Linda Martinovská
dnešní článek jsem našla u Amélky a Jeníka na blogu
......
úžasně napsané a pravdivé,budu si to neustále připomínat pokaždé , když na mě padne odpovědnost vůči všem: 

Rodiče dětí s poruchou autistického spektra mohou někdy cítit odpovědnost vůči všem. Odpovědnost vůči okolí, aby se na ně na hřišti nebo jinde nedívalo skrze prsty (vždyť mám to jiné dítě). Odpovědnost vůči prarodičům - ti to přece mají těžké, taková rána. Pokud dítě zrovna nepřijímají, nejde jim to mít za zlé - je přece tak těžké se s tím vyrovnat. Těšili se na vnoučata a my jsme jim to takhle zkomplikovali. 
Odpovědnost vůči lékařům - zase to jsou naše děti, které budou mít výjimky a dělají problémy, protahují vyšetření; a zlobí v čekárně. Jakoby nestačila ta obrovská dávka energie, kterou představuje každodenní práce s dítětem, která ho posouvá dopředu, dál směrem k jeho budoucnosti, je třeba na každém kroku ještě další vydání - tu na úsměv při srážce s blbcem, tu na trpělivé vysvětlování pánovi v metru, kterému zrovna dítě okopalo kalhoty a který kroutí očima, tu na spolknutí komentáře k rodičům, kteří mají sice zdravé děti a život bez starostí, ale chovají se, jakoby právě oni nesli na zádech veškerou tíhu světa.
 Nakonec je třeba ještě energie na tu chvíli, kdy večer děti usnou, následuje maraton zařizování ohledně domácnosti a pak ta chvíle, kdy na člověka všechno padne, než jde spát. A mnohdy prostě není o koho se opřít, s kým mluvit, čím přebít to vědomí, že je to běh na dlouhou trať a v noci se děti budou budit a zítra to celé začne nanovo.

Vaše energie patří vám, nemusíte být perfektní a všem vyhovět. Není důležité, co si dnes říkali lidi na hřišti, co si myslel pán v metru, jaký názor na výchovu vašeho dítěte mají vaši rodiče. 
Oni nejsou ve vaší situaci. Je jedno, co si dnes myslí, protože jen vy víte, jak velkou cestu jste museli urazit, abyste se dostali tam, kde teď jste a že změna je možná a že to celé má smysl. Jen vy víte, kolik práce, těžkostí a překážek museli překonat vaše děti, kolik úsilí je mnohdy stojí každé jídlo, cesta veřejnou dopravou, každá nová věc, každá neznámá situace.
 Celý život od vás někdo něco čekal - rodiče co přinesete za známky ze školy, jako u si najdete práci, jakého partnera. Nadřízení, že budete pracovat nejlépe nonstop a za co nejméně. Ostatní, že jim pomůžete v prosazování jejich zájmů nebo jim alespoň nebudete překážet.

Ukázalo se, že všechno je jinak a že je opravdu jedno, co si myslí pán v tramvaji. Až budete za rok se svým dítětem dál, než jste dnes, on u toho nebude, aby Vám sklonil poklonu. Neutopte se v cizích očekáváních. Máte právo na svá vlastní.

Miklós Csémy
centrumterapieautismu.cz
https://www.facebook.com/TerapieAutismu/posts/511550998898173
0 komentářů

moc se neozíváme

by Linda Martinovská
máme se všelijak někdy dobře jindy špatně ,prostě klasika.
Malík má aftíky na podvozek z Ob stále čekáme,na kozlíka taky......


 tohle hřištátko už není zalila ho voda:(





 opět máme svoje zvláštnustky ,třeba zimní čepici nutně musí mít....


 jezdíme i na výlety.....

na kukačku za zvířátky






 v lese
 škoda ,že není ještě ten kozlík
 a taky už i bazén je v našem skoro denním programu





 co se týká neuro a dalších zatím nepíšu,nemám nějak sílu a motivaci,ale na neuro jsme dopadli dobře.







0 komentářů
Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)