Epilepsie ano další diagnoza ( já už je ani nepočítám)
Epilepsie je onemocnění projevující se opakovaným výskytemepileptických záchvatů. Epileptický záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi excitačními (stimulujícími) a inhibičními (tlumícími) systémy v mozku, tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem.
Záchvaty dělíme na klinické a subklinické. Klinický záchvat se může projevovat poruchou vědomí, pohyblivosti, citlivosti, kožního čití, změnami ve smyslových funkcích a pozměněnými psychickými projevy.
Subklinický záchvat tyto klinické příznaky neobsahuje, dá se rozpoznat pouze na EEG (elektroencefalografe – vyšetření elektrické aktivity mozku), kde se projeví pozměněnou aktivitou.
Dále můžeme záchvaty dělit z hlediska původu vzniku nasymptomatické a idiopatické. Symptomatické záchvaty vznikají v důsledku strukturálního poškození centrálního nervového systému. U idiopatických záchvatů žádné poškození nebo původ vzniku na dosud dostupných vyšetřovacích metodách rozpoznat nelze.
Epidemiologie epilepsie
Studie ukazují, že epilepsie postihuje všechny etnické rasy. Výskyt v populaci je kolem 1,3 až 3,1% . Muži bývají postiženi 2,5 krát častěji než ženy a děti asi 4 krát častěji v porovnání s dospělými. Přibližně u 60% dětských pacientů onemocnění během dospívání vymizí a tyto pacienty lze považovat za vyléčené. Naopak mohou však záchvaty v průběhu puberty vzniknout a přetrvávat až do dospělého věku. Další věkovou hranicí pro zvýšený výskyt epilepsie je 60 let.
Rizikové faktory epilepsie
Příčinou epileptického záchvatu je tedy nerovnováha mezi stimulujícími a tlumícími procesy v centrálním nervovém systému vedoucí k převaze stimulující složky. Hlavní roli sehrávají aminokyseliny. Mezi nejdůležitější excitační (stimulující) patří kyselina glutamová a aspartová. Nejvýznamnější inhibiční (tlumící) je GABA – kyselina gama amino máselná.
Epilepsie může vzniknout v každém věku. Při jejím vzniku se uplatňují zejména tyto tři faktory: 1. pohotovost k záchvatu, 2. vznik ohniska, které záchvaty vyvolává, 3. podnět jako spouštěcí mechanismus záchvatu.
Pohotovost k záchvatu je podmíněna především geneticky. Známe již několik desítek tisíc genů, které se podílejí na vzniku epileptických onemocnění.
Mezi další faktory ovlivňující vznik záchvatů se řadí stav vnitřního prostředí a věk daného jedince. Záchvatová pohotovost klesá úměrně s rostoucím věkem. Nejvyšší je u kojenců a batolat. U nich se setkáváme s tzv. febrilními záchvaty (febrilie = horečka), tedy záchvaty vázanými na hořečnaté stavy. Jde o na věku závislé poruchy vědomí nebo křeče, vyskytující se výhradně při zvýšené teplotě. Tento typ záchvatu se do onemocnění epilepsie neřadí přímo, ale při opakovaném výskytu z něj epilepsie může vzniknout.
Pohotovost ke vzniku epileptických záchvatů zvyšuje i celá řada faktorů zevního prostředí, mezi nejčastější patří nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost. Důležitým provokačním momentem u některých typů epilepsií může být i běžný spánek.
Nejvýznamnějším faktorem ovlivňujícím vznik záchvatu je vznik ohniska, ložiska, ve kterém nervové buňky poškozené, neodpovídají normálnímu vzhledu a mají i pozměněnou funkci. Takováto ložiska mohou vznikat prenatálně (před narozením), perinatálně (při porodu) i postnatálně ( již u narozeného jedince).
V rámci prenatálních poškození se uplatňují poruchy vývoje, infekce a toxické vlivy. Z perinatálních zásahů je nejdůležitější příčinou nedostatečné zásobení mozku kyslíkem. V postnatálním období a dospělosti jsou nejčastějšími příčinami poškození úrazy, krvácení do mozku, cévní mozkové příhody (tzv. mrtvice), infekce a nádory.
S narůstajícím množstvím inzultů u starších jedinců souvisí i zvýšený výskyt epilepsie u osob nad 60 let věku.
Podnět uplatňující se jako spouštěcí mechanismus epileptického záchvatu je přítomný pouze u některých typů epilepsie. Jedná se o zevní i vnitřní faktory, kde ze zevních se nejčastěji uplatňují smyslové vjemy, zejména světelné (např. reflektory na diskotékách, rychlé záblesky v dětských seriálech) a zvukové. Dobrým příkladem vlivu faktorů vnitřního prostředí je u žen závislost záchvatů na fázi menstruačního cyklu, dále horečka, únava, hladovění, léky.
Prevence epilepsie
Prevencí je normální zdravý životní styl. To znamená zdravá strava, nekuřáctví, střídmost v pití alkoholu.
Příznaky a projevy epilepsie
Rozeznáváme celou řadu různých epilepsií lišících se vznikem, trváním i průběhem záchvatů. Základní mezinárodní klasifikace dělí epileptické záchvaty na 1. parciální, 2. generalizované, 3. skupinu neklasifikovatelných epilepsií.
Parciální, neboli částečné, lokalizované se dále rozdělují podle toho, zda je doprovází změna vědomí, či nikoliv. Jednoduché parciální záchvaty změnou vědomí doprovázeny nejsou. Projevují se motorickými (pohybovými), somatosenozrickými (smyslovými), vegetativními ( týkající se vnitřních orgánů) nebo psychickými příznaky. Motorické záchvaty provázejí záškuby, křeče až přechodná obrna postižených svalových skupin. Senzitivní ataky se projevují záchvatovitými pocity brnění či mravenčení postižených částí těla. Senzorické záchvaty jsou velmi variabilní a jejich příznaky se odvíjí od polohy ohniska, epileptického ložiska.
Přítomnost ohniska v části mozku, která má na starosti zrakové vjemy, podmíní záchvatovité vize záblesků, či poruchy periferního vidění, výpadky zrakového pole až slepotu.
Lokalizace ohniska v jiném místě může vést k sluchovým nebo čichovým halucinacím, chuťovým vjemům, závratím, pocitům rotace, záchvatům silně emotivního nebo až psychotického chování.
Psychické projevy mohou vést k různým stavům derealizace a depersonalizace, například iluze již prožitého, viděného, slyšného nebo naopak pocity prvního prožitku těchto vjemů.
Parciálnímu typu záchvatu většinou předchází tzv. aura. Aura bývá prožívána s individuálními rozdíly, ale na jejím základě nemocný pozná blížící se záchvat. Často se prjevuje jako složité psychické vjemy, nervozita, záblesky před očima nebo poruchy vidění.
Parciální záchvaty doprovázené poruchou vědomí se nazývají komplexní. Mohou navazovat na parciální záchvat jednoduchý, v tom případě k poruše vědomí dochází pozvolna, častěji je však porucha vědomí vyjádřena již na počátku záchvatu. Pacienti mají vždy na proběhlý záchvatamnezii, nepamatují si jej. Většinou se jedná jen o sekundy až minuty, málokdy se objevuje delší trvání. V průběhu záchvatu nereagují adekvátně na podněty z okolí.
Opět se objevuje závislost průběhu záchvatu na lokalizaci epileptického ohniska. Typickými projevy jsou automatické pohyby jako mlaskání, polykání i složitější úkony. Tělesné projevy mohou být doprovázeny i emocemi, smíchem, strachem až agresivním chováním.
Jindy se objevují nezvyklé až bizarní pohybové úkony jež připomínají například plavání nebo jízdu na kole.
Generalizované epileptické záchvaty jsou již od počátku provázeny poruchou vědomí a oboustrannými pohybovými projevy. Dle pohybových projevů se dělí na: 1. tonické, 2. klonické, 3. tonicko – klonické, 4. atonické, 5. absence.
Tonické záchvaty jsou charakterizovány rozlehlou svalovou kontrakcí, křečí. K primárně postiženým skupinám svalů patří svalstvo trupu, stehen a paží. Křeče mohou být doprovázeny i dechovými pauzami. Vše zpravidla odeznívá během desítek vteřin.
Klonické záchvaty se přesněji nazývají myoklonické, kde myoklonus znamená svalový záškub. Tyto záškuby jsou mimovolní. Původ záškubu může být epileptický, jindy nemusí mít s epilepsií nic společného, k jejich odlišení nám slouží vyšetření EEG.
Nejčastější formou generalizovaných epileptických záchvatů jsou tonicko – klonické. Období několika hodin až dnů před vznikem záchvatu se nazývá prodromální stadium. Jedná se o bolesti hlavy, změny nálady, nervozitu, přecitlivělost, vznětlivost apod. Dále může následovat aura. Vlastní záchvat se projevuje nejdříve náhlou ztrátou vědomí a pádem, změnou postavení očních bulbů a ztrátou reakce zornice na osvit. Následuje tonická křeč veškerého svalstva. Jelikož v těle převažují extenzorové (natahovače, napínače) skupiny nad flexory (ohýbače), tak má nemocný natažené končetiny a hlavu s páteří v záklonu, této poloze se říká opsitotonus.
Postiženo je také dechové svalstvo, kde v počáteční fázi může křeč vyvolat silný výdechdoprovázený charakteristickým výkřikem. Následuje zástava dýchaní a zmodrání obličeje. Křečí bývají postiženy i žvýkací svaly, to vede k poranění rtů a jazyka.
Postupně se rozvíjí fáze klonická. Při ní se objevují záškuby, postiženy jsou svalové skupiny na obou stranách těla ve stejnou chvíli. Intenzita záškubů se zvětšuje, jejich frekvence se snižuje. Při uvolnění svěračů močového měchýře a konečníku dochází k pomočení a pokálení.
V poslední fázi odeznívají veškeré projevy křečí a záškubů a normalizuje se dýchání. Porucha vědomí přechází v hluboký spánek. Po probuzení přetrvává zmatenost, nemocný prožívá úpornou bolest hlavy a rozlehlou nelokalizovatelnou bolest svalů.
Atonické záchvaty jsou provázeny ztrátou svalového napětí, ochabnutím svalů. Může jít jen o určitou skupinu svalů, například ochabnutí svalstva šíje se projeví poklesem hlavy, nebo je postižení celkové a v tom případě dochází k náhlým pádům. Vzhledem k okamžité ztrátě vědomía velmi rychlému začátku záchvatu hrozí velké nebezpečí úrazů. Navíc tento typ záchvatu se nejčastěji vyskytuje u dětí.
Absence je též typem epileptického záchvatu charakteristická pro dětský věk. Trvá jen 5 až 10 vteřin. Dítě se strnule zahledí, přeruší činnost (hru, psaní, čtení…), ve které po odeznění záchvatu, aniž by si tento výpadek uvědomilo, pokračuje. V průběhu záchvatu jedinec nereaguje na oslovení. Může být přítomna změna barvy v obličeji, pokles hlavy, stočení očí směrem vzhůru. Předměty držené v ruce vypadávají na zem.
Za neklasifikovatelné epileptické záchvaty jsou považovány takové záchvaty, u kterých není možné zařazení do některé ze skupin dle daných kriterií a nebo o nich nemáme k dipozici dostatek údajů.
Velmi závažným stavem je tzv. status epilepticus. Tímto pojmem je označováno nakupení epileptických záchvatů. Jednotlivé záchvaty trvají 2 až 3 minuty, navzájem na sebe navazují bez přechodného návratu vědomí. To celé trvá déle než 30 minut. Jde o velmi závažný život ohrožující stav. Vyžaduje okamžitou léčbu a hospitalizaci. Status epilepticus může vzniknout jako první projev epileptického onemocnění, častěji se však objevuje až v jeho průběhu, kdy nejvýznamnějším vyvolávajícím činitelem je vynechání léčby.
Léčba epilepsie
Léčba epilepsie musí být ordinována uvážlivě. Ojedinělý epileptický záchvat ještě neznamená, že jedinec trpí epilepsií. Může být odezvou organismu na mimořádné podmínky (nedostatek spánku, alkohol, fyzická vyčerpanost). Před nasazením léčby je nutné zvážit za jakých okolností k záchvatu došlo a posoudit nález na EEG záznamu.
Současné trendy nedoporučují nasazovat léčbu jako prevenci. Pravděpodobnost opakování prvního záchvatu je 40 % , u druhého záchvatu až 90 %. Proto převažuje názor, že antiepileptická léčba by měla být nasazována až v případě opakujících se záchvatů.
Při užívání léků musí být dodrženo několik zásad. Ze strany pacienta jsou to: spolupráce,pravidelné užívání léků dle rady lékaře a absolutní vynechání alkoholu. Pacient musí dodržovatpravidelný spánkový režim a vyvarovat se spánku během dne. Dále nesmí pracovat na směnný provoz, to znamená zákaz nočních služeb.
Lékař nejprve nasadí lék první volby, nejúčinnější, osvědčený. Pokud nezabere, přichází na řadu lék druhé volby. Selže – li i ten, zvolí se kombinace různých léků, s přihlédnutím na nežádoucí účinky. Důležitou součástí léčby je stanovení hladin léků proti epilepsii v krvi. Toho se užívá zejména jako prevence předávkování těmito léky.
Při neúčinnosti léků je v určitých případech doporučována chirurgická léčba. Selháním lékové terapie se rozumí dva roky přetrvávající nezlepšující se opakované záchvaty i přes vyzkoušení veškeré dostupné odpovídající medikamentózní léčby.
Komplikace epilepsie
Mezi komplikace onemocnění patří již dříve zmíněné úrazy a status epilepticus.
Další komplikací může být předávkování léky, které se projevuje útlumem, poruchami stoje a chůze, nerovnováhou, poškozením tvorby krve a nepříznivými účinky na játra. Postižena je zejména kvalita života pacientů trpících epilepsií.
Z hlediska pacientů jsou nejzávažnějšími problémy omezení výběru povolání, zákaz řidičského průkazu, ztížení výběru partnera, omezení společenského uplatnění a u žen strach z těhotenství. Téměř polovina nemocných je více unavena a stěžuje si na sníženou pozornost následkem vedlejších účinků léčby.
Příspěvky
Okomentovat