První setkání s mentálně postiženým dítětem
Jistě každý z nás se již alespoň jednou v životě setkal s mentálně postiženým dítětem nebo dospělým. Jaké jste při tom zažívali pocity? Jak jste se v této situaci cítili a chovali? Mnoho z nás, pokud nemá v rodině nebo ve svém okolí člověka s určitým druhem handicapu, neví, jak se k dítěti s mentálním postižením chovat. Mám s ním navázat kontakt? Mám ho pohladit? Pochovat? Nebo si ho nemám raději všímat? I tyto myšlenky se rodí v hlavě nejednomu z nás. Co tedy při prvním setkání s mentálně odlišným dítětem dělat?
- Nejdříve dítě chvíli pozorujte a nedělejte nic. Z jeho spontánních projevů vypozorujete mnohé – například to v jaké je dítě
momentálně náladě, jak se projevuje, co ho právě zajímá.
- Pokud se na kontakt necítíte, nedělejte to. Nikdo to po vás nevyžaduje ani neočekává. Děti s různým postižením totiž mají vzácný dar vycítit nálady a rozpoložení druhých, a proto by z vás mohlo vycítit nejistotu a nervozitu, a podle toho by se k vám chovalo – nejčastěji by vás odmítalo nebo křičelo.
- Jestli dopředu víte, že k setkání nebo kontaktu dojde (matkou dítěte může být vaše známá, kamarádka, kolegyně, apod.), snažte se předem o dítěti a jeho chování zjistit co možná nejvíce. Informace vám dodají jistotu, protože předem se budete moci psychicky na setkání připravit a předem budete například vědět, jestli má dítě rádo doteky, hlazení, jaké hračky preferuje, jakým hlasem na něj mluvit, apod.
- Obecně platí, že pokud chcete s mentálně postiženým dítětem navázat osobní kontakt, chovejte se klidně, jemně, sebejistě.
- Vždy se s ním snažte navázat oční kontakt a představte se mu. Mluvte zřetelně, srozumitelně a v krátkých větách.
- Váš tón hlasu by měl vždy být příjemný a měl by z něj být cítit klid a pohoda. Nešeptejte, ani příliš negestikulujte. To může dítě znervóznit. Prostě s ním mluvte tak, jak jste zvyklí, ovšem důraz klaďte na jednoduché věty.
- U dětí s těžším postižením můžete poznat, zda vás vnímají. Nezapomeňte, že vy jste pro něj „nová situace“ a musí si na vás teprve zvyknout. Proto netrvejte na tom, aby se na vás smálo, komunikovalo, podávalo vám ruku, hračky, ukazovalo, co všechno umí. Vždyť i zdravé děti při setkání s novým člověkem znejistí, stydí se…
- Teprve, až ucítíte, že si na vás dítě zvyklo, že má například snahu s vámi navázat další kontakt, pokračujte. Podejte mu oblíbenou hračku, pití, ukažte mu, co ho na vás zaujalo – děti s mentálním postižením rády prozkoumávají nové věci na lidech – brýle, hodinky, kabelku, apod.
- Může se stát, že dítě se při kontaktu s vámi bude chovat nebo vyjadřovat tak, že mu nerozumíte. To vás sice může znejistit, ale od toho tam je jeho rodič a vy se ptejte. Pochopení projevů dítěte vám pomůže lépe s ním dál komunikovat.
- Stejně tak by vám rodiče dítěte měli sami v jejich vlastní prospěch říct, co který projev znamená. Minimálně proto, aby vás ubezpečili, že „toto“ dělá jejich dítě teď často. „Například moje pětiletá dcera Natálka s kombinovaným postižením asi čtvrt roku komunikuje s lidmi tak, že si je oplacává. Prostě k nim přileze a začne je plácat nejčastěji do zad. Přitom si výská, protože má z toho radost a takto se snaží navázat komunikaci s ostatními,“ říká Aneta Stolzová, zakladatelka projektu Spokojené děti a dodává: „proto, kdokoli nový k nám přijde, vždy mu tento projev vysvětlím a dotyčný rázem ví, co dělá Natálce dobře a automaticky se staví do polohy, aby si k němu mohla dcera dolézt.“
- Pokud vám přítomnost mentálně postiženého dítěte nebude dělat dobře a vy se na to prostě nebudete dál cítit, odejděte a rodičům to přímo řekněte. Mnohem lépe vás a tuto situaci pochopí, než kdybyste nic neřekli a odešli a příště se již neukázali.
převzato z portálu spokojené děti
Příspěvky
Okomentovat