mamí oť omu
a začalo nám období,kdy maminka nesmí jít ani na zahradu na cígu.
Natož třeba dojít si na záchod:
a když mu pustím jeho oblíbenou pohádku pinokia tak je najednou vše ok:
až na to cucání a kousání do ruky.
Ale i to po chvilce přestane a už je malík "jinde"
Někdy mám pocit ,že se nám malík "ztrácí",ale zatím jsou to jen chvilky a nejsou denně.
Tohle chování je mudr bráno jakou autistické,ale autík prý na 100% není.
Příspěvky
Fotky mi připomínají mého vzteklounka.