odjeli nám "olky"
tak dnes sem i druhou dceru poslala na "odpočinek" k babičce.
Schválně sem čekala na malíkovo reakce,když táta odcházel s Terkou na vlak....
jediná jeho reakce byla "co puta?"
Na Patku si celou dobu ani nevzpomněl a to už je pryč dva týdny a ani to,že odjíždí Terka ho nijak nerozhodilo.
Někdy si myslím,že kdybysme z jeho života "odešli" všichni,prostě by to nijak moc drsně nevnímal.
Tahle sociální "nevšímavost" a citová "nic" mě občas mrzí,ale třeba jednou se mu bude stýskat a budem mu chybět , i když budem jen na chvilku od něj.
Všimla jsem si toho ,už když jsem ležela v nemocnici a on byl s tátou doma.
Nestýskalo se mu a když za mnou přišli s tátou ,zajímali ho víc hadičky od kyslíku a mašinky co měla máma napojený všude možně ,než máma samotná.
Malinko to zamrzí,ale pak to napraví jedno pomazlení i když brutální a s taháním za noc nebo se štípáním do tváří.To je prostě náš malík.
a tady jedna vyspinkaná "dorůžova":
Příspěvky
Citovou lhostejnost znám... Jendovi bylo taky jedno, že holky odjely k babičce.
Znám to a hodně to bolí, ale připadne mi, že se to časem opravdu trochu mění. Dříve byl Sárince bráška naprosto ukradený a jeho nepřítomnosti si vůbec nevšímala. Teď v jejích skoro 6-letech si toho poprvé všimla a dokonce se i na brášku vyptávala. To už je co říct!!!