brý ráno vietname
tak s tímhle pokřikem poslední dobou vstávám.
Ono dotlačit malíka tam, kam "potřebuju" já,je někdy holt taková malá soukromá válka dvou světů.
Ted se Ondrášek učí hezky malovat,ale třeba je to výměnou za jídlo,protože jinak si prostě nedokážu vysvětlit ,proč sakra nepozře nic jinýho než rajče a zase rajče.
Tyhle "vyměny" mě občas(dost často) hodně drtí.
Po dlouhý době sem zase vyzkoušela fintu s postelý...načančala sem mu oblíbené propriety do jeho postele a čekala.
Malej říká :"dupátkobě"(jdu spát k sobě)
já si v duchu říkám:hurá vyzrála sem na něj.
Ono houbelec ,zase ho mám v postely okupanta jednoho.
Ano šel spát k sobě přesně na hodinu :o)
A takhle je to se vším.
Ted ještě začal zase hodně špatně mluvit a já mu opět nerozumím.
Sice mi mudr říkala,že co umí ted nemusí umět zítra,ale pro já pitomá husa dala pryč kartičky ,to mi nikdo neřekne.
Jojo za blbost se platí a tak jdu vyrábět nové.
Příspěvky
My se kartiček taky nejspíš na dlouho nezbavíme...
Kartičky jsou super.. i my na ně nedáme dopustit.